Strážce hřbitova

6. ledna 2011 v 19:29 | Čip |  Jednorázové
Taková kratší jednorázovka :). Je to z pohledu hlavní postavy :). Příjemné čtení :).

Běžela jsem, co mi nohy stačili. 
Honil mě obrovský, černý pes, vypadal hodně zle.
Užuž se mi zakousl do nohy, ale v tom jsem prudce zahnula a vběhla do dvířek u hřbitova.
On se asi na pět vteřin zastavil, jakoby přemýšlel či má běžet za mnou nebo ne.
Já mu koukala do jeho krvavě červených očí a při tom pohledu mi naskočila husí kůže.
Zavrčel a pak odběhl pryč.
S úlevou jsem si oddychla.
Co to bylo za psa?
Byl velký jako tele, ale tele to nebylo...
***
Chtěla jsem jít domů, ale srdce mě táhlo k jednomu konkrétnímu hrobu.
Ke hrobu mé zesnulé babičky.
Když jsem se koukala na náhrobní desku, do očí mi vhrkly slzy.
"Babí..." zašeptala jsem tiše.
"Co tu děláš?" Zařval ostrý hlas za mnou a já se prudce otočila.
"Jsem tu... navštívit mou babičku." řekla jsem pohotově a sklonila jsem hlavu k zemi, aby ten muž nevyděl mojí ubrečenou tvář.
"Tati," ozval se chlapecký hlas, "nech jí. Ona není ten vandal co tu ničí náhrobní desky, viděl jsem jí přijít."
"Aha. Ale stejně, vezmi jí k nám domů." Řekl muž a odvrátil ode mne pozornost.
"Jak se jmenuješ?"
"Míša" odpověděla jsem. "A ty?"
"Kuba."
Nedalo se nic dělat, musela jsem jít ke Kubovi domů.
Ačkoliv jsem se ze všech sil snažila, nemohla jsem ze své myslí odstranit toho velkého psa.
***
Sedla jsem si do křesla.
Kuba zapnul televizi, dávali nějaký nudný seriál.
Jejich dům byl úplně jiný, než jsme měli třeba mi nebo mí kamarádi.
Působilo to tady... děsivě. Na chodbě byli rakve a po zdech visely kříže. Jediné, co mě uklidňovalo bylo to, že tu měli televizi, počítač a moderní obývák a dětský pokoj.
Když přišel Kubův otec, byla jsem podrobena výslechu.
Při něm jsem se dozvěděla, že na hřbitově řádí vandalové a ničí náhrobní desky.
Přísahala jsem, že jsem to nebyla a on mě asi po půl hodině pustil domů.
***
Pes, obrovský pes.
Stál v mé hlavě a přede mnou. Cože? On stál přede mnou! Do háje! A rychle, zdrhat!
Z tlamy mu vycházeli hnusné zvuky.
A pak to bylo rychlé. Cítila jsem oslepující bolest, to jak se mi zabořily jeho zuby do nohy.
 Pak křik někoho, houkání sanitky, výstřely uspávající pistole (asi na psa) a pak sem totálně zkolabovala.
***
Když jsem se probrala, ležela jsem na bílém nemocničním lůžku.
Proč? Vždyť s kousnutím nohy se přece nemusí jezdit do nemocnice!
Jen když...
Ne, přece mě nenakazil vzteklinou, to ne!
Byla jsem zdrcená.
Pak jsem zase usnula.
***
Zdál se mi sen.
Něco mi říkalo, že vzteklinu nemám.
Pak se tam objevil ten hnusný pes a běžel hřbitovem.
Jakmile uviděl nějakého člověka, hned se do něj zakousl.
***
Probudila jsem se.
Už jsem to konečně pochopila!
Ten pes hlídá hřbitov před cizinci, myslí si, že všichni chtějí něco rozbít!
A všechny tam pokousá...
Když mě dalšího dne pustili z nemocnice (uznali, že mi nic nebylo), tak jsem šla zase na hřbitov.
Pes na mě kouká, a já na něj.
Usmála jsem se a zdrhala sem.
Pes za mnou neběžel...
Proč, ptala jsem se sama sebe.
Asi už věděl, že nejsem zlá.
***
Psa jsem si zamilovala.
Vzala jsem ho domů, rodiče mi ho dovolili nechat, a já mu dala jméno Patron.
Už mě nikdy nepokousal, ale hřbitov chodil hlídat stále.
----
Doufám, že jste to pochopili, psala jsem to trochu nesrozumitelně :D.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Perla Perla | Web | 6. ledna 2011 v 19:33 | Reagovat

Díky :-)

2 Mery Mery | Web | 7. ledna 2011 v 7:55 | Reagovat

budem tu společně BLOGOVAT :-D

3 Mery Mery | Web | 7. ledna 2011 v 7:56 | Reagovat

krásnej lay

4 fashion-obsessed fashion-obsessed | Web | 7. ledna 2011 v 9:29 | Reagovat

ano...aj ja si myslím :-)

5 Čip Čip | Web | 7. ledna 2011 v 15:59 | Reagovat

[1]: Nemáš zač :-D
[2]: Jj :D
[3]: Děkuji :-)

6 Milanek Milanek | E-mail | Web | 25. června 2012 v 18:24 | Reagovat

Super, blog......

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama