Příjezd (1)

9. února 2011 v 9:16 | Čip |  Míša
Míša a její rodina se stěhují z Prahy na venkov. Zemřela totiž Míšina babička a rodina zděděla barák.
Příjemné čtení :).


"No tak dělej!" Křičela sestra Dominika na Míšu, která táhla jednu z obrovský tašek ke stěhovacvímu autu, to si otec vypůjčil od jednoho svého dobrého přítele. 
"Vždyť už jdu!" zasúpěla Míša.
Když dala tašku mamce, podívala se na panelák a do očí ji vhrkli slzy. Proč se musí stěhovat zrovna teď, proč nenechali barák jako chalupu, na kterou by jezdili o prázdninách? 
"Holky, nastupte si do auta, taťka pojede s vozem za námi." Přikázala náhle matka.
Dominika se tam z nějakého nevysvětlitelného důvodu těšila. Míša si myslela, že je divná.

"Tak, a jsme tady!" Řekla matka a zastavila autem před vraty jednoho velkého domu. Byl bílý s hnědou střechou, nejspíš patrový a přes vrata šlo vidět, že má obrovskou zahradu.
Když Míša pomohla rodičům vyndat všechny věci z auta, šla se podívat, jak vypadá jejich nový dům a zahrada. 

Když vstoupila do domu, uviděla menší místnost, která měla nejspíš sloužit jako veranda. Tam si zula boty a otevřela velké dřevěné dveře.  Zatočila doprava. Tam byli tři místnosti, obývák, kuchyně a ložnice. Ale kde bude spát ona? A náhle si vzpomněla, že když zatáčela, viděla dřevěné schody ve doucí do patra. Vrátila se a vystoupala po schodech. Byli tam troje dveře, na dvou byli napsané jmenovky! Tam bude bydlet! Rozběhla se do místnosti se svým jménem a skočila na měkou postel. Takže to tady nebude tak špatné, jak to vypadalo... Vstala a šla se podívat do místnosti bezejména. Byla mile překvapená. Uprostřed stál velký kulečník, kousek od něj stůl s počítačem. Mimo to tam byli také deskové hry, míče a další hry. 

Mohla by tam stát celou věčnost, ale ona si potřebovala prohlédnout i zahradu. Část byla u domu, větší část za stodolou. To se muselo projít celým tím "prostorem". Nádhera! To bylo tak skvělé! Za zahradou protékal potok a nebylo to tam nijak ohraničeno. Z dálky slyšela kachny. Tady se jí bude líbit.

Odpoledne se šla podívat na ves, aby věděla jak to tam vypadá.
"Hej Sebastiane, vrať mi to kolo!" Křičela nějaká dívka s černými vlasami.
Míša se rychle schovala za sloup stojící vedle ní.
"To zrovna!" Zakřičel na ní chlapec, který se zřejmě jmenoval Sebastian. Jeho vlasy byli blonďaté a v očích mu šlehali ohníčky.
"Ale fakt, vrať jí ho, nebo to řekne mámě!" Řekla další dívka, měla krátké zrzavé vlasy.
"Ty se do toho Jiřino nepleť, tohle je věc jenom mezi mnou a Janou!" Smál se Sebastian.
Takže kluk se jmenuje Sebastian, černovláska Jana a ta zrzka je Jiřina.
V zápětí na místo dění dorazila parta kluků, kterých bylo asi šest.
"Co se děje?" Zeptal se jeden z nich. Jeho oči zdobili brýle.
"Vzal jsem Janině kolo!" Zakřičel Sebastian.
"Dobře ty!" Zařval brýlatý chlapec.
Míšu už nebavilo pozorovat dění tajně.
"Ahoj!" Řekla, když vylezla ze svého úkrytu. 
"Kdo seš?" Zeptala se Jana, aniž by jí pozdravila.
"Jmenuju se Míša a přistěhovala jsem se sem." řekla.
"Aha... No... Jmenuji se Sebastian." řekl kluk, zahodil Janino kolo na zem a podal Míše ruku. Brýlatý chlapec ho rychle popadl, nasedl na něj a uháněl do neznáma. 
"Jirko!" Řval za ním Sebastian. 
Jana začala dělat scény, že chce kolo, tak všichni kluci nasedli na svoje kola a šli honit Jirku. Nemuseli by, ale nejspíš se báli Janiny matky.
"Ještě se uvidíme!" Zařval Sebastian a jel.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Moniska Moniska | Web | 9. února 2011 v 17:41 | Reagovat

Na začátek dobré

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama