Září 2011

Žuch

18. září 2011 v 17:13 | Čip

Ach jo.. je to těžký to tady napsat. Ale je to důležité, prosím, aby jste si to přečetli.

Jeden můj spolužák, co chodí do mé třídy, náhodou při brouzdání po internetu objevil tento blog, a díky některým článkům zjistil, že adminkou jsem já. Adresu blogu si samozřejmě nenechal pro sebe a rozhlásil jí všude, kde mohl.. A to znamená to, že kdybych tady pokračovala, tak bych se nemohla rozepisovat a psaní by bylo značně omezené. Takže- tady na tomto blogu končím. Ale- založila jsem si nový blog (teda vlastně ho mám založený asi dva měsíce a doteď tam ještě nic nebylo :D). Zaměření bude podobné jako na tomto blogu, ale možná se to v něčem bude lišit (hlavní okruh bude tvořit Finsko; Tarja, Nightwish a hudba celkově; Fotky mnou vyfocené; recenze filmů a knih. Deníček a moje úvahy tam také budou, ale budu se snažit je tam dávat méně než tacy, protože nechci aby se říkalo, že ten blog je "deníček" :D :D.
No, odkaz samozřejmě nepřidám, protože nejsem blbá, ale kdo ho bude chtít, tomu ho napíšu na blog. Napíšu ho na blog také mím spřáteleným blogům...
No, to jest vše. Mějte se tady hezky, kdyby jsme se už nikdy v tom blogovém světě nepotkali, ale věřím, že se ještě setkáme..

Vaše Čip, která vás tady takto zdraví naposledy

Poutě...

14. září 2011 v 21:57 | Čip |  Deníček plný výbušného materiálu
U nás na vsi proběhli poutě. Vlastně ještě neskončili přes víkend budou zase, ale menší.
Ale to předbíhám, rozklikněte si celý článek a čtěte :D.

Jak se rychle a profesionálně zbláznit? Jděte do naší třídy!

3. září 2011 v 22:02 | Čip |  Deníček plný výbušného materiálu
A je tu zase škola, a s ní zase utrpení. Nebudu tady dopodrobna popisovat, jak byl první den hrozný, jen zběžně napíšu, že nám školník otevřel v úůl osmé, půl hodiny jsme čekali na učitelku, pak jsme si vyslechli, že nesmíme poničit nové lavice, a v půl devátý začalo v aule školy zahájení školy a uvítání malých prňáčků. A v devět se šlo na oběd a v půl desátý domů.
Další den jsme v podstatě jenom spali, pak jsem zjistila, že jsem někam zahrabala stravenku, takže jsem jí hledala a přišla jsem na oběd pozdě, kuchařka mě málem zabila.

Jo, když jsem šla z toho oběda, absolovovala jsem první pád ze schodů. Kecala jsem s Kristýnou (spolužačka) a najednou mi sklouzla noha a pobříše (a pozadu) jsem sjela dolů, a nedopatřením jsem při cestě dolů narazila do řiditelky, takže trapas jako hrom, samozřejmě to hned řekla všem učitelům a oni se mě chodili ptát, jak to dělám, že tak šikovně padám :D :D.

Kluci holkám furt nadávaj, takže normál. Sedím s Martinou, což je moje další spolužačka, a když jdou tři spolužáci kolem naší lavice, změní téma a začnou se bavit o tom, jak je Tarja ukřičená a uječená svině, že pokud tomu ty dvě krávy (významně na mě a Martinu hodili pohledem) říkají zpěv, tak že on je ježíšek, pak taky že ve Finsku jsou jenom šílenci, na to jsem už reagovala a řekla jsem, že jestli si myslí, že je zajímavej, tak je na omylu. A on řekl, že ví, že je zajímavej :D :D. A konečně k nám přijede ta psycholožka.. Aj, vlastně jsem to nepopsala moc stručně, takže je z toho celý článek :D.

Mimochdem, těším se na leden, protože na 90% pojedu na Tarjušku! Jak já se těším.. Až do Pardubic, to je poněkud z ruky :D. Nebo možná do Zlína, ale spíš do Pardubek.